Cukrárna Kolbaba

Stylový nájemní dům na Kounicově ulici v Brně
navrhl pro zakladatele cukrárny Bohumíra Kolbabu architekt Jan Víšek roku 1938.
Bohumír Kolbaba se vyučil v Litomyšli a poté odcestoval pracovat do Vídně.
Po návratu z Vídně nastoupil jako mistr v Tomanově cukrárně, kde se také seznámil se svojí ženou, která zastávala funkci vedouci prodejny.
Z Tomanovy cukrárny odešli a v letech 1929 si otevřeli svoji vlastní cukrárnu v domě, který se nachází vedle stávající cukrárny Kolbaba.
Jelikož se jim dostalo velkého úspěchu, museli si pořídit větší prostory pro svoji činnost.

Díky bratrově nápadu si poté pořídili vlastní dům. Koupili tehdy dům č.p. 15, nyní č.p. 11, na Kounicově ulici, který byl ve velmi špatném stavu.
Jelikož chtěli dům opravit a také zvětšit, nezbylo jim, než se zadlužit.
Při stavbě stála paní Kolbabová u domu s koňskou podkovou a žehnala štěstí tomuto domu. O stavbu se i starala.
Při otevření se nesměla podávat káva, pouze horká čokoláda, a to kvůli Formánkově kavárně, jelikož Cech cukrářů a kavárníků jim to zakázal.
Cukrárna byla vyhlášená díky cukrářskému umění pana Bohumíra Kolbaby, který trávil ve výrobě celé dny.

Cukrárna, která byla otevřena 21.12.1938, měla nádherný funkcionalistický interier
a představovala nejmladší článek architektonicky jedinečného souboru kavárensko-cukrářských staveb,
vzniklých v Brně ve dvacátých a třicátých letech.

Specialitou cukrárny Kolbaba byl dort POHÁDKA, na který máme originální recepturu.
Čokoládu, která je hlavní surovinou této delikatesy za války přiděloval Cech cukrářů a to podle odevzdaných lístků na mouku.
Pan Kolbaba žil jen pro cukrárnu, a když došla čokoláda, chodil tajně do komory, kde ji měla paní Kolbabová v zásobě a za toto panu Kolbabovi hubovala. Paní Kolbabová byla v dobrém slova smyslu generál a paní prodavačka HEDVIKA KUČEROVÁ-DOBROVOLNÁ,
která do cukrárny nastoupila v listopadu roku 1942, k ní chová dodnes velikou úctu.
Paní Dobrovolná dodnes vzpomíná na čajový servis, který se v té době v cukrárně používal a dokonce i to,
že kvůli jeho velikosti unesla pouze dva tácky.

Cukrárnu se snažil Cech cukrářů v roce 1948-1950 znárodnit, a to se jim také roku 1950 podařilo.
Tímto zasadili panu Kolbabovi a jeho ženě obrovskou ránu a paní Kolbabová se poté zhroutila. Cukrárnu převzalo družstvo Včela,
a krátkou dobu ji ještě vedli manželé Kolbabovi. Později roku 1955 vedení převzala paní Všetečková.
Cukrárnu vlastnil stát až do roku 1989 a rodině Kolbabových byl dům vrácen zpět v restituci roku 1992.
Do té doby také ještě fungovala provozovna jako cukrárna.

V současnosti prošel prostor cukrárny rekonstrukci. Zachovalo se mimo jiné, původní mramorové schodiště včetně zabradlí,
lustr dominujicí cukrárně umístěn v galerii, Původní je i zrcadlo pod lustrem.

Na tradici cukrárny se podařilo navázat 14. 2. 2011.
Všemi silami se snažíme o uspokojení malých i velkých přání našich hostů.